fbpx

Každého z nás občas potká zdravotní problém. Ať už je to nachlazení, bolest zad nebo potíže s trávením, tak jen fakt, že nám není dobře, nás vyburcuje ke snaze projevy potíží odstranit nebo alespoň zmírnit. Snažíme se “léčit” a “uzdravit.”

Na řadu přicházejí nejrůznější způsoby léčby od babských rad, přes bylinky až po lékaře. Jak rychle a jestli vůbec budeme mít úspěch, záleží na jedné podstatné věci, a až tak nezáleží na tom, jestli zvolíme klasický nebo alternativní přístup. Mluvíme tu o regenerační schopnosti našeho těla.

Co je to regenerační schopnost těla?

Je to přirozená snaha lidského těla udržovat se ve stavu, kdy je funkční, živé a zdravé.

Zahrnuje očistu a obnovu buněk a tkání, schopnost vstřebávat základní živiny, použít je na růst i opravy, a také vyloučit přeměněné a dále nevyužitelné látky. Je to i umění rozpoznat nebezpečí, ubránit se působení vnějších vlivů (bakterie, toxiny, ale i situace vyvolávající emoce) a opravit případné škody. Jednat vždy v zájmu a přežití celku.  

Tohle je regenerační schopnost těla. Naštěstí pro nás probíhá regenerace zcela přirozeně a bez nutnosti o ní přemýšlet. Při neomezeném množství zdrojů, tedy stavebního materiálu, energie a času, je neomezená. 

Ale jak víme, naše zdroje jsou více či méně omezené. Regenerační schopnost (rychlost, efektivita, míra) každého z nás se díky tomu liší. Možná to znáte sami i ze své rodiny nebo okolí. 

Vezměme si takovou chřipku. Jeden člověk může mít horečky a druhý je bez teplot, jednoho nemoc skolí na 2 týdny a druhý je za 3 dny fit. Mluvíme pak o tom, že někdo má lepší imunitu než někdo jiný. Je to ale spíše o tom, jak umíme využívat dostupné zdroje a zapojit je do procesu regenerace těla.

Co regeneraci těla ovlivňuje

Jsou to jednak faktory, které úplně neovlivníme, tedy naše genetická informace a případné nevratné změny v organismu (chybějící orgán nebo zničená tkáň). Naštěstí je tu i pár takových, které můžeme my sami vědomě ovlivnit. Nejprve si ale připomeňme, jak to v přírodě a lidském těle chodí.

Tak jak se střídá den a noc, a také roční období, tak se v těle střídá i aktivita různých orgánů a tkání. I náš vegetativní (vůli neovlivnitelný) nervový systém přepíná mezi aktivitou (činností, soustředěním se) a pasivitou (odpočinkem, relaxací).

Těmto dvěma částem říkáme sympatikus a parasympatikus. Aby bylo tělo zdravé, tak je třeba, aby se obě části doplňovaly a chvilku pracovala jedna a pak zas druhá. To vše máme zakódováno v naší DNA.

Naše tělo se snaží, aby byly rovnoměrně využívány všechny orgány, nervové dráhy, hormonální dráhy, biochemické procesy a dokonce i emoční reakce. Pak je vše v rovnováze a systém maximálně efektivně využívá dostupnou energii a má ji dostatek na opravy, na růst a vývoj i seberealizaci.

Ale asi nikoho nepřekvapí, že ideálně to vždy fungovat nemusí. Už jen proto, že žijeme ve světě, ve kterém na nás působí mnoho různých podnětů, na které, ať vědomě nebo podvědomě, reagujeme. 

Jakákoliv vnější změna aktivuje především sympatický nervový systém, který tělu pomáhá vyrovnat se mu s nebezpečím a změnou životních podmínek (i těch pozitivních). Tuto reakci známe pod pojmem stres

Naopak parasympatická část nervového systému tělo relaxuje a zapojuje děje, které vedou k doplnění stavebního materiálu (trávení, vstřebávání) a energie (odpočinek, spánek). Poměr doby, kterou strávíme v obou režimech, pak do značné míry ovlivňuje naši regenerační schopnost. Jak všichni tušíme, většina z nás tráví převážnou část dne v sympatiku.

Za vším hledej stres

Stres často vnímáme negativně, ale je velmi potřebný. Stres je o tom, že něčemu věnujeme velkou pozornost, můžeme tedy věci pozorovat, prožívat, učit se. Ano, může se objevit situace, kdy je třeba bojovat, bránit se nebo utíkat. Stres nám pomáhá přežít ve vnějším světě a přizpůsobit se aktuální situaci.

Protože se může stát, že přijdeme do prostředí, kdy bychom mohli být zranění, příroda zařídila, že látky, které nám při stresu kolují těle, tiší bolest, tlumí zánět, zlepšují proudění krve ve svalech i mozku a svým způsobem to je i příjemné.

Naopak, když vliv stresové situace pomine a tělo se chce přirozeně očistit, opravit a přepnout na jiné nervové a hormonální dráhy, cítíme se vyčerpaně, bolavě, unaveně. Protože máme najednou nízkou hladinu euforizujících endorfinů, tak jsme protivní a podráždění. To může vést k tomu, že jsme raději v aktivitě a relaxaci se podvědomě bráníme.

Neúmyslně se tak více a více odstřiháváme od přirozených procesů svého vlastního těla a varující signály nejprve lehce přehlížíme, pak je ignorujeme až je nakonec nevnímáme vůbec. 

Chceme přežívat nebo žít?

Doba odpočinku není důležitá jen kvůli opravám, ale je to doba, kdy mozek zpracovává prožité situace, vyhodnocuje je, analyzuje, třídí informace a my jsme schopni se ohlédnout a říct si: “Ano, to se povedlo” nebo “Ne, to se nepovedlo.” Z vnějšího světa přesouváme pozornost zpět na sebe.

V tu chvíli se učíme a poučujeme se z chyb. Když nám tento čas chybí, tak se vlastně vyčerpáváme neustálým opakováním těch samých chyb.

Takto to může chvíli (někdy i dlouhou) fungovat, protože čím je naše tělo mladší, tím má větší nadbytek energie a zvládne i dlouhodobější nerovnováhu. Čím jsme starší, čím na nás působí více vnějších stresových vlivů a čím déle trvá nerovnováha mezi aktivitou a odpočinkem, tím více začne být situace neudržitelná a tělo v zájmu přežití začne improvizovat.

Přirozeně propojené děje v těle přesměruje nebo některé dokonce odstaví na druhou kolej. Regenerace tkání, které nejsou nezbytné k bezprostřednímu přežití, odsouvá na dobu, kdy bude zdrojů více (pokud vůbec taková doba ještě nastane).

Protože jsme pod vlivem stresových hormonů nemusíme tak dlouho dobu vnímat žádnou bolest, dokonce ani nemusíme být nemocní. Jenže stres má vliv na celé tělo i na přeměnu a využití základních živin. Stres už dávno není záležitosti útěku nebo boje, ale odehrává se především v našich myslích. 

Sedavý způsob života nám neumožní spotřebovat všechny uvolněné zásoby a ty se nevyužité a pozměněné ukládají do míst, kde být nemají. A problémy narůstají ještě více. Za cenu přežití tak tělo raději postupně obětuje části, které nejsou nezbytné. Nám to pěkně znepříjemní život a v té chvíli si uvědomíme, že zdraví není samozřejmost. Otázka je, zda je to včas.

Pokud nás tedy občas něco bolí nebo onemocníme, je to vlastně výborná zpráva! Kontrolky přetížení našeho těla stále fungují a stačí na ně včas zareagovat. A když dodáme tělu vhodné zdroje a v dostatečném množství, tak se přirozená regenerační schopnost projeví vždy. 

Informace zapsaná v DNA se dědí z generace na generaci a v průběhu života, až na drobné výjimky, zůstává stejná. Proto je jedno, jestli je člověku 1 rok nebo 99. Regenerace probíhá stále, jen se samozřejmě liší její míra a efektivita.

Co je potřeba k efektivní regeneraci

1. Čas

Dávám ho schválně na první místo, protože člověk je tvor netrpělivý a my chceme všechno hned a včera vlastně bylo pozdě. Mnoho dějů v těle je založeno na tvorbě bílkovin (imunita, hormony, růst a dělení buněk, tvorba enzymů,…) a tohle je proces náročný na čas a energii, a to v řádů dní až týdnů. Nespěchejme tedy na sebe a využijme potřebný čas k tomu, abychom ho věnovali právě sobě.

2. Energie

Auto bez paliva taky nejede a na palubní desce si dokonce můžeme přečíst, na kolik kilometrů nám v nádrži ještě zbývá. Pokud k sobě začneme být vnímavější, tak to poznáme i u sebe.

Životní energie udržuje naše tělo živé a propojuje jeho jednotlivé části, aby pracovaly spolu v souladu. Když je ji málo, tělo ji soustředí jen na udržení životních funkcí.

Energie není potřeba jen k přežití, ale i k tomu, abychom mohli mít děti a plnit si své životní sny.

Největší a nejpřirozenější zdroje energie pro tělo jsou spánek, dýchání, vědomí vlastního těla (uzemnění) a potrava.

Nejsnadněji dostupný zdroj energie pro tělo je energie jiného člověka. O tom bude další článek.

3. Relaxace

Dlouhodobé emoční napětí se samozřejmě projeví i v napětí svalů, vazů a úponů. Naopak nadměrná fyzická zátěž nakonec vede i k emočnímu vyčerpání. Proto je důležité hledat relaxaci fyzickou i psychickou, a to podle toho, jak trávíme většinu dne.

Pokud sedíme, zvolíme pohyb. Pokud se nezastavíme, volíme fyzický odpočinek. Při uvolnění totiž přepínáme na parasympatický nervový systém, který nastartuje hojivé a regenerační procesy.

Jak jsem psala výše, člověk se uvolnění někdy podvědomě brání nebo to už dokonce neumí, a proto je důležité relaxovat vědomě. Často se to musíme znovu učit a není to úplně jednoduché. Jak na to se dozvíte příště.

4. Důvěra

Důvěra není slepá víra, která nás má uzdravit. Důvěra je stav, kdy uznáme, že existuje něco moudřejšího než naše mysl, že se alespoň pokusíme odhodit strach ze ztráty naprosté kontroly a necháme pracovat procesy, kterým sice nemusíme rozumět a chápat je, ale cítíme, že jsou tu pro naše dobro. Začneme tedy více důvěřovat vlastnímu tělu, které je opravdu dokonalé.

Jak podpořit vlastní regenerační schopnost

Vyjet ze zajetých kolejí není vůbec snadné. Pokud nás ale zdravotní problémy nebo třeba jen únava nebo podráždění trápí stále více, je potřeba se zodpovědně podívat na sebe a svůj dosavadní život a uvědomit si, že něco, co děláme (nebo neděláme), nás dovedlo do stavu, ve kterém jsme. 

Vždy nejde hned všechno změnit najednou a zbavit se všech negativních vlivů, ale jde si je uvědomit a vědomě je vyvažovat do rovnováhy. Ideálně způsobem, který zahrnuje všechny 4 body, které jsem uvedla výše.

Tedy dát sám sobě čas, načerpat energii, uvolnit stres a s důvěrou očekávat pozitivní změnu. To je základní předpoklad, který umožní fungování dalších léčebných zásahů, ať lékaře nebo nás samotných.

Možností je spoustu a měli bychom si i dopřát čas na to zjistit, co nám osobně vyhovuje nejlépe. Jestli je to procházka, rehabilitační cvičení, změna jídelníčku, urovnání situace v práci nebo nebo v rodině nebo třeba masáž.

Protože ale není nutné znovu vynalézat kolo, tak je skvělé, když se inspirujeme ve svém okolí a postupně můžeme zkoušet, co nás osloví nejvíce.

Skvělou možností, jak podpořit sobě nebo i někomu blízkému regeneraci těla a pomoci přepnout tělu na relaxaci, mohou být relaxační a reflexní masáže nohou nebo rukou. 

Reflexní masáže podporují přirozenou regenerační schopnost těla

Reflexní masáže nohou nebo rukou fungují právě díky tomu, že tělo pracuje jako jeden celek a každá jeho část má svoji důležitou roli. Pokud se objeví jakákoliv nerovnováha, někde je nedostatek nebo nadbytek energie, má tuto informaci celé tělo. 

Když využijeme představu obrazu těla, který promítneme na jakoukoliv jeho část, v tomto případě na ruce nebo na nohy, tak získáme jeho zmenšenou kopii, se kterou se lépe pracuje. Na rukou a nohou nám tak vznikne pomyslná mapa reflexních plošek jednotlivých orgánů a části těla a jejich masáží je můžeme jak uvolnit, tak povzbudit a získat informace o tom, co se v celém těle děje.

Abychom využili výhody reflexní masáže, nemusíme být nějací extra odborníci a dokonce nemusíme ani znát přesné umístění plošky. Stačí dodržet pár základních instrukcí a z našich rukou se stává léčivý nástroj a balzám na duši>>> Často se setkávám s obavou, že reflexní masáž bolí. Ano, některé plošky mohou být citlivé, ale samotná masáž může být velmi jemná a uvolňující.

Masáž konkrétní plošky způsobí, že se v odpovídající části těla uvolní napětí nebo se na ní zaměří pozornost těla, aby vědělo, že je zde energie málo. 

Ošetřením základních plošek a plošek pohybového systému dostává mozek zpětnou vazbu, jak na tom celé tělo je a díky uvolnění z příjemné masáže přepíná na parasympatický systém a regenerační procesy se rozjedou naplno>>> 

V jednu chvíli tedy máme čas sami na sebe, příjemně relaxujeme, díky odpočinku, prohloubenému dýchání a uvědomění si svého těla čerpáme velké množství energie a sami sobě prokazujeme důvěru, že přijdeme na způsob jak vyřešit vzniklou nerovnováhu. 

Pokud nás ošetřuje někdo jiný nebo naopak my ošetřujeme někoho jiného je velmi důležité si důvěřovat navzájem. To je také důvod proč po každé reflexní masáži poděkujeme tomu druhému, za to že nás ošetřil a nebo, že nám dovolil ho ošetřit.

Reflexní masáž může využívat každý z nás v běžném životě. Nemusí jít nutně o dlouhou masáž. Naopak. Reflexní masáž je daleko více účinnější, když ji provádíme co nejčastěji v menších dávkách. Díky tomu je vhodná i u dětí>>> a starších lidí. 

Je jednoduchá na naučení i na provedení a můžeme začít s pár ploškami a přidávat další. Najednou můžeme mít příjemný způsob, jak tělo povzbudit při bolesti, trávicích potížích nebo nervozitě a nespavosti

Pravidelné masáže nastartují tělo a postupně se zlepší imunita, upraví se hormonální nerovnováha i svalový tonus. Tělo se začne zbavovat starých nánosů, které nemělo možnost uklidit.

Pokud někoho ale možnost využití této velmi intuitivní metody zajímá více, tak je úžasné, že reflexní masáže jsou skvělý základ pro jakoukoliv terapeutickou praxi založenou na celostním přístupu ke zdraví>>>

Věřím, že se o reflexní terapii začnete zajímat více, vyzkoušíte si ji na sobě a zamilujete si ji  stejně jako já. V příštím článku, kterým navážu na tento, bych vám ráda pověděla něco o efektivní relaxaci a jak se ji naučit.

Zaujal vás článek? Chcete se dozvědět více a dostat upozornění hned, jak napíšu další? Zanechejte nám email a zůstaňte s námi ve spojení.


PharmDr. Vendula Martinková

Specialistka na regeneraci organismu a reflexologii s citem. "Ukazuji lidem jak mohou pomoci svému tělu, aby se začalo uzdravovat samo, a pomáhám jim objevit a rozvíjet vlastní potenciál".

0 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *